Ani silný vítr habartovské Šipky ve tmě nesfoukl

Již několik let pořádá Dům dětí a mládeže akci nazvanou Šipky ve tmě. Její obliba jde neustále nahoru, a tak i navzdory větrnému a chladnému počasí si množství dětí v doprovodu rodičů nenechalo ujít tuto společnou nevšední večerní vycházku do lesa.

V pátek 4. října se před Domem dětí a mládeže (DDM) sešla více než stovka capartů doprovázená desítkami dospělých. Podle slov ředitelky DDM, takový nápor se opravdu nečekal, a tak bylo nutné ještě i dokopírovat několik hracích karet.

To se zvládlo během několika okamžiků a pak se mohlo jít na věc. Dlouhý lidský had se ve dvou směrech mohl dát do pohybu. Trasa byla totožná s tou loňskou, opět jsme všichni zamířili do příměstského lesa a dále k vodárně, velkému kameni a na louku, nicméně ale nějaké změny na účastníky přece jen čekaly.

Ta hlavní byla asi ta, že chyběly oblíbené svíčky, které dříve osvětlovaly jednotlivá stanoviště. I vloni udržet je v chodu byl tuhý boj, letos by to však vinou větru byl boj s větrnými mlýny, a tak svíčky byly nahrazeny fáborky. Přesto bylo v jinak potemnělém lese vidět hemžících se světýlek nepočítaně.

Druhá změna spočívala v tom, že na hrací kartě nebyla křížovka, ale dvacítka očíslovaných okének. Na jednotlivých stanovištích bylo pak úkolem dětí, do příslušného políčka překreslit obrázek, který nalezly na kartě připevněné na stromě. Ty větší to zvládaly samy, u menších se o kreslení postarali dospěláci. Caparti pak s o to větší vervou pomocí baterky vyhledávali obrázky a hlásili, cože to má rodič do karty nakreslit.

Celá noční vycházka nebyla delší než dva kilometry, a tak nejdéle do hodinky zvládli trasu obejít a do karty překreslit dvacítku obrázků i ti nejpomalejší. Všichni se pak vraceli zpátky k budově DDM, kde došlo na žádoucí odměny pro úspěšné hledače a kreslíře. Odevzdaná a zcela vyplněná karta opravňovala svého držitele k tomu, aby se těšil minimálně na dvacítku odměn. Pytlíky tak postupně plnila lízátka, bonbóny, pendreky a další dětské laskominy, které opouštěly připravené bedny a které do nich hbitýma rukama přemisťovaly pracovnice DDM.

Nikdo nezbloudil, nikdo se nezranil, na každého se dostalo s odměnami a účast byla více nežli hojná, co více si mohou organizátoři přát... Snad jen to, aby příští ročník mohlo cestu znovu ozářit světlo svíček, které navodí zvláštní atmosféru. I bez nich si však děti určitě přišly na své a to je to hlavní. Snad nás i za rok povedou habartovské Šipky ve

Mgr Aleš Plevka